Zdeněk Trs

Bio

Zdeněk Trs (nar. 1985, Liberec) absolvoval studia ve dvou ateliérech, ve sklářském, vedeném Vladimírem Kopeckým (VŠUP, 2004–2007), a v malířském, kam následoval Zdeňka Berana (AVU, 2007–2010). Jeho přístup k malbě je výsledkem disciplinovaného konstrukčního přístupu založeného na důsledném pozorování přirozeného světa, jeho specifik a mechanismů, na snaze jim porozumět. Od počátku jej proto fascinovaly stavy přechodné, ve své nestálosti signifikantní, tj. napětí mezi tokem a jeho anihilací, světlem a stínem, hranou a přechodem, pro jejichž pochopení jsou klíčová nejen data, ale především jejich správná interpretace. Odtud obecný důraz na světelnost, komplexní budování situace jejím prostřednictvím, i ryze konkrétní zájem o plochu a materiální charakter, (svalovou) strukturu nebo (kosterní) systém. Fascinace množstvím fazet a možností jej postupně vedla cestou příslovečné redukce, soustředění se na konkrétní oblast, respektive efekt. Ve vrcholné fázi se obojí schází — v úvahách o poměru a o vztahu.

Trsova tvorba vychází z geometrického modelu světa, který je znova a znova uchopován s takřka vědeckou precizností. Takové východisko by mohlo svádět k představě, že matematické pojetí viditelného a jeho precizní, důsledná transformace v obrazové, jeho komplexnost a vnitřní bohatství nejen redukují, ale doslova ubíjejí. To, co se však na první pohled jeví jako schéma, se při vlastním pozorování proměňuje v prostor. Vzniká vztahové pole, v němž se divákovo vědomí otevírá zkušenosti, která přesahuje ryze mentální rámec. V pečlivě propočítaných liniích a delikátních barevných nuancích se totiž rodí atmosféra, která je především haptická i poetická a která disponuje plnou autonomií. Obraz se stává nástrojem pro vyjádření nevyslovitelného, je zároveň maximálním napětím i absolutní rovnováhou. Je zjevně finálním objektem či zastaveným procesem, euklidovská důslednost však imaginaci neomezuje, osvobozuje ji. Světelnost a časovost jsou nakonec dvě dimenze lidského prožívání světa, které pociťujeme nejsilněji, aniž bychom je dokázali přesně pojmenovat.