Zeb One
ZEB ONE (1982) je dalším z writerů, kteří překročili hranice mezi ulicí a galerijní scénou a připojili se ke stále sílícímu trendu posledních let, charakteristickému postupným pronikáním jazyka graffiti do prostoru volného umění bez přívlastků. V rámci graffz komunity patří už dlouho k nepřehlédnutelným individualitám, jejichž pozice je pevně daná a vymezená respektem v domácí historii oboru. To ostatně platí i o celé TOP crew, kterou společně s NIERem a MINDem zakládal. Stylová čistota zaměřená na ulici, jednoduchost tvarů s energií a razancí razítka, odvážná volba místa a kompaktní kolektivní vědomí – to jsou kvality, které jsou v souvislosti s touto partou oceňovány dodnes. Protože, nebo možná přesto, že ZEB ONE už má nejaktivnější okamžiky činnosti nějaký čas za sebou, nabízela se – stejně jako u jiných výrazných autorů – otázka, kam budou jeho další kroky směřovat. Odpověď na ni dává série výstav z posledních let, které autorův další vývoj poměrně jasně
Pro ZEB ONEovy obrazy, většinou důsledně vycházející z formátů, je od počátku příznačný plošný puristický styl „pravítkové“ geometrie. Jestliže prvním plátnům dominovala černá, následující práce už zasáhla i tlumená, nepříliš kontrastní barevnost lomených odstínů, která odpovídala také sousledným piecům. ZEB ONE během svého vývoje ukázal, že nemá problém minimalizovat nebo úplně vynechávat obtahy, umisťovat je proti logice tvarů mimo, nebo je naopak posunout dovnitř kompozice, takže fungují ve smyslu estetického škrtu. Pravoúhlé zalomení u něj občas dynamizuje nenápadná diagonála. Stavba jeho obrazů bývá svázána s obvodem plátna, zatímco těžiště v centru může paradoxně zůstat téměř prázdné. Důležitá je však přítomnost barvy ve smyslu skutečné materie, takže i když by mohl využít přirozeného odstínu šepsu, vždycky v takovém případě vrství bílou na bílou. Neobvyklé u něj není ani to, že malba fragmentálně ubíhá přes hranu blindrámu, jako by jí stále přiznával možnost kontaktu se stěnou, odkud původně vzešla a kam ve skutečnosti patří.
ZEB ONE je systematik a svým způsobem minimalista. Přestože v některých případech postupuje a posouvá vizualitu svých kompozic intuitivně, vždy jim předcházejí přípravné skici, které ověřují účinnost jejich stavby. Dobře si uvědomuje ztuhlou „odměřenost“ prvních pokusů z řady a postupné osvobozování výrazu směrem k většímu progresu, takže první návrhy občas ani nerealizuje. Přípravu následně doplňuje ustálený precizní postup realizace, do posledního detailu prověřený předchozí zkušeností. Tím, že se ZEB ONE nevyhýbá experimentu, jenž je přirozenou součástí jeho výtvarného uvažování, ale zároveň jej praktikuje v naprosto racionálních a řízených podmínkách, můžeme s trochou nezbytné nadsázky proces vzniku jeho obrazů přirovnat k laboratorní práci. Vnitřní stavba jeho maleb neprochází skokovým radikálním vývojem. Při vzájemném srovnání se navenek sice zřetelně proměňují, nicméně ze všeho nejvíc se při tom podobají postupným stavům jen do určité míry předvídatelné matematické formule, jejíž zákonitosti a zobecňující principy nedokáže bezpečně rozpoznat a pojmenovat každý.
V takovém případě může jít o zcela nový konstrukční prvek, ale stejně tak o završení jistého, více či méně významného dění v kompozici, která změní vizuální logiku obrazu. V poslední době se tak na jeho pečlivě rozvržených a konstruovaných plátnech objevily například dříve netypické jiné než pětačtyřicetistupňové úhly. Pro ZEB ONEa je vlastně případné, že tato poměrně zásadní inovace se poprvé odehrála na malých formátech (40 × 40 cm), které se v kontextu dalších obrazů mohou jevit skoro nenápadně. Určité reorganizaci neušly ani prvky kompoziční skladby, když se zhutnělý odstředivě umístěný motiv postupně zhmotnil do obvodové linie – tedy jakéhosi malovaného rámu blízkého borduře. Mnohem radikálnější posun se ale odehrál prostřednictvím změny dynamického těžiště obrazu. Jestliže na začátku se hlavní motiv skrýval ve svém defragmentovaném okolí, teď se naopak koncentroval do pevně daného tvaru písmene, kterému pozadí nekonkuruje. Osobní trickshoty pak mohou představovat drobné barevné posuny, ať je to použití tyrkysu, nebo záměna bílé za slonovou kost.
I když se ZEB ONE pustil na – pro něj – nové galerijní teritorium relativně nedávno a Geometric završuje triumvirát jeho prvních zásadních výstav, je jasné, že má ambici zařadit se mezi sledované autory. Ne náhodou tak jeho práce budí svou kvalitou pozornost i při kolektivních přehlídkách. Už od počátku na nich byla zajímavá nejen čistá puristická forma, ale v kontrastu s ní i nebývale pevná vazba na prostředí, které autora formovalo. Obojí kvalitu chce ještě více zviditelnit i tento projekt, jehož lídrmotivem může být třeba právě otázka identity.
