Skupinová výstava 51 umělců k připomenutí 15 let od založení uměleckého uskupení Trafačka vychází z principu tří vlivových skupin, které vědomě či podvědomě vznikaly v časovém horizontu existence Trafačky v bývalé vysočanské trafostanici. Ústřední umělci výstavy a zakládající členové spolku Trafačka Jan Kaláb, Michal Cimala a Jakub Nepraš kolem sebe vytvářeli podhoubí umělců, se kterými Trafo Gallery úzce spolupracovala a pracuje dodnes.
Komunitní iniciativa nazvaná na začátku Trafačka, měla tvrdé provozní a tvůrčí jádro (Jan Kaláb, Jakub Nepraš, Blanka Čermáková, Michal Cimala) a mnoho blízkých a vzdálenějších satelitů. Byla to dočasná malá galaxie s prostupnými hranicemi, které neustále hrozilo pohlcení černou dírou, což se nakonec také stalo.
Projekt Trafačka/ Trafo Gallery je ojedinělým kontinuálně doložitelným transformačním modelem, který ve svém pohybu postupně mění strukturu, tj. rub i líc své podstaty. Na této základní tezi je postavena také koncepce výstavního projektu. Jejím záměrem je především prezentovat samotný proces proměny, který v sobě obsahuje jak obecnou sumarizující rovinu společenské transformace se všemi svými klíčovými atributy, tak také celý systém drobného transformačního pohybu, který je vložen do samotných výtvarných děl. Od nehmotného gesta k artefaktu. Od výstavy jako „kolektivního díla“ ke kurátorské režii. Od komunitní iniciativy ke komunitně fungujícímu družstvu, které na sebe bere plnou zodpovědnost, se kterou se vkliňuje mezi profesionální pražské a středoevropské galerie.
Prezentována budou díla autorů na základě prostupných množin. Jádro tvoří tři autoři spojení s původní myšlenkou Trafačky a s jejím založením – Jan Kaláb, Jakub Nepraš a Michal Cimala. Od nich se rozvíjejí živelně utvářené osy, na něž se navazují, na dlouho i na krátko, další autoři pracující s různou intenzitou v různých médiích. (Samostatnou skupinu potom tvoří autoři na samém nejvzdálenějším okraji „satelitního oběhu“ nebo ti, kteří byli přizvání k epizodní spolupráci na základě příbuznosti myšlení, práce a tvorby či vzájemných sympatií). Část z nich tvoří tematické nebo mediální podmnožiny, zatímco část množin tvoří naopak autonomní neprostupné světy, některé velmi specifické - solitérní či uzavřené. Tento piagetovský systém „grup“, tj. polo-prostupných celků, se odráží i v transformačním pojetí samotné výstavní instalace. Z ní by mělo být patrné, že je tu veřejnosti předkládán ojedinělý „kulturní fenomén“, který vykazuje zákonitou vnitřní rozpornost – na jedné straně vzájemné prosíťování, na straně druhé proměnlivost a dočasnost tohoto provázání na různých úrovních a v různých vrstvách.
Je to jednoduše JEDNOTA V ROZMANITOSTI, co vytváří neopakovatelný profil staré i nové Trafačky, jednota v rozmanitosti, kterou kdesi v druhém plánu neustále prochází prvotní zakladatelská energie vložená do kdysi startujícího projektu, který původně neměl přežít víc, nežli pár let.
Výstavu doprovází dvojjazyčná publikace s úvodním slovem Blanky Čermákové, Petra Vaňouse, medailony ústředních umělců od Noemi Smolik, Petra Vaňouse a Magdy Danysz, medailonky všech vystavujících umělců a rozhovor se zakládajícími členy Spolku Trafačky Michalem Cimalou, Jakubem Neprašem, Janem Kalábem a Blankou Čermákovou. Autorem grafického zpracování publikace a vizuálu výstavy je Jiří Mocek.
Vybraná díla výstavy budou sloužit na podporu Nízkoprahového denního centra Naděje U Bulhara, které se stará o handicapované, žijící na ulici a seniory s potřebou zvýšené péče. Spolupráce Trafo Gallery s Nadějí je již tři roky trvající koncept, který plánujeme nadále rozvíjet.