Epos 257 – Kořeny, větve, šlahouny

Stručně a všeobecně řečeno, výstava EPOSE 257 v Trafačce se skládá ze série nalezených objektů a dokumentárních fotografií doprovázených autorskými texty. Objekty, fotografie a texty pojí prostředí urbánní divočiny, rozhraní přírody a civilizace. V průběhu konání výstavy k vystaveným artefaktům přibude kniha, nabízející rozšířený obrazový a textový materiál, jehož základ najdeme v galerii. Podobně mechanický popis však nic neříká o procesu, který k výstavě vedl a jenž je pro autora zásadní.

Areály zkrachovalých továren, nevyužívaná nádražní zákoutí, pozemky, kde se ještě nezačalo stavět, zarostlé zahrádkářské kolonie. Název výstavy Kořeny, větve, šlahouny odkazuje k tomu, co na místech navštěvovaných EPOSEM 257 většinou najdeme: bují na nich náletová vegetace. Někde pod ní se rozkládají opuštěné budovy a průmyslová zařízení, ale také v ní přežívají lidé bez domova. Jestliže tato místa připomínají ostrovy divočiny, strategie přežití jejich dočasných obyvatel připomene způsob života prehistorických lidí. V neposlední řadě je řada těchto lokalit spjata s graffiti scénou. EPOS 257 nechce upozornit pouze na formální podobnost mezi vše prorůstajícími křovisky a graffiti. Vzájemnou souvislost vidí v jejich vnitřních principech.

EPOS 257 opakovaně navštěvuje místa na okraji a zkušeným zrakem pozoruje jejich skrytý život. Interpretuje zdánlivě nezajímavé hromady odpadu, sleduje cykly přírody i městské civilizace, dokumentuje jejich proměny a zamýšlí se nad pravidly jejich spolužití. I proto EPOS 257 již několik let dobývá a shromažďuje ploty, žebříky a další konstrukce prorostlé vegetací. V jednom objetí v nich najdeme organické a geometrické, přírodní a průmyslové. Prorůstání je výsledkem dialogu a vzájemného vyjednávání, jejichž výsledky autor přenáší do galerie.

Nejvlastnějším médiem EPOSE 257 je však putování po urbánní krajině a její intenzivní prožívání. Výstava není uzavřenou retrospektivou zážitků zasloužilého graffiti umělce, autor zprostředkovává své stále živé pobývání ve specifickém a proměnlivém prostředí. Z writera, jehož instinkty si zachoval, se EPOS 257 změnil v pozorovatele. V kakofonii přírodních a civilizačních znaků umí číst hlasy, pro většinu z nás nezřetelné a těžko pochopitelné. Výstava tak završuje autorův vývoj od živelného přispívání k urbánní entropii směrem k introspektivní reflexi moderního světa.

EPOS 257 vyšel z pražské graffiti scény, současně je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Věnuje se intervencím do veřejného prostoru (Seno, 2009, 50 m2 veřejného prostoru, 2010, Urban Shoot Paintings, 2009-2011, a další) i galerijnímu zprostředkování podobných postupů (například v roce 2017 výstava Retroreflexe v Národní galerii v Praze). Jeho práce je ovlivněna zájmem o grafický design a architekturu, její součástí je však trvale i společenská tématika.

Projekt EPOSE 257 Kořeny, větve, šlahouny obrací svou pozornost k urbánní divočině, k zákoutím na rozhraní mezi přírodou a městem, ale i k místům společenské transformace. Objekty, fotografie a texty jsou dokladem autorova intenzivního vztahu k lokalitám na okraji zájmu veřejnosti a k jejich skrytému životu.