Stálá dvojice post-streetartových autorů zde tentokrát představí sérii prací založenou na principu neonu. Jak pro Michala Cimalu, tak pro Michala Škapu není neon jako médium ničím novým, oba však premiérově představí ucelené série prací založené na specifických vlastnostech tohoto vzácného plynu. Neon obecně již od svého objevení pro reklamně-propagační účely sloužil také jako volné médium ve výtvarném umění. Dočasné neonové realizace bylo možné registrovat na počátku 30. let také v Praze, například na fasádě obchodního domu Baťa. Ostatně již v roce 1922 píše Josef Šíma o možnostech světelné reklamy jakožto nového druhu umění ve výtvarném sborníku Život II.[1] Médium neonu, a především jeho vlastností, kontrastuje s oběma autory. Pro intenzivní záři neonu (jakožto plynu) je potřeba jej izolovat. V případě díla Michala Škapy a Michala Cimaly jde o pravý opak: naturel a energie obou autorů jsou invazivní a pro mnohé z nás až nakažlivé. Inertní, nenápadný, přesný a jasně definovaný prvek se v díle a rukou této dvojice mění v expresivní nástroj určený publiku, životu a vůbec všem, kdo o to bude stát. Vzniká nám zde v podstatě jakýsi oxymóron. V nadsázce bychom mohli říct, že v Trafo Gallery bude „zapadat slunce na východě“. Nebo naopak „vycházet na západě“?

Jakkoli má dvojice Cimala–Škapa mnoho společného, samotný přístup autorů k použití neonu je již od počátku odlišný. Michal Cimala jej často používá jako nedílnou součást svých děl ve smyslu jejich konstrukce. Neon není jedinou a osamocenou součástí jeho prací, avšak bývá často až jeho „nosným“ prvkem. Cimala nepoužívá Neon jako plošnou součást svých děl – neonová trubice bývá tvarovaná do dynamických, energických až živelných tvarů. Obecně se Cimalovy neonové práce od počátku vyznačují modelací neonu do přirozených (organických) tvarů především figurativních forem, jako je to například u díla Mladý Nikola Tesla po experimentu z roku 2015. Když situaci lehce nadneseme, Michal Cimala je často jakýmsi přírodním multiplikátorem energie proměňující vzácné plyny v kýžené barevné světlo. Naproti tomu Michal Škapa představuje příklad nebývalé koncentrace a soustředěné energie. Své práce s neonem odvozuje od plochy a malby, postupně se snaží jakoby osvobodit neon od podložky-plátna. Ačkoli jsou jeho poslední práce velmi často malby již zbaveny a fungují samostatně, Škapa se stále ve svých dílech drží pevného schématu. Dochází tak ke kumulaci, nebo chcete-li skládání neonových vrstev v promyšlených plánech, tak aby po jejich rozsvícení vytvářely kýžený efekt spojující obsahovou a vizuální stránku. K tomu umělec často využívá přesné vertikální polykarbonátové boxy, které umocňují světelný efekt.

Když samotný název neon vztáhneme k jeho latinskému názvu neonum, což znamená nový, můžeme vysledovat amplitudu popularity tohoto média. V konkurenci s LED technikou neomezené variability je klasický neon v zásadě mrtvou matérií. Jak moc se opět stane „novým“, a zda vůbec opustí oblast volného média hrstky umělců, ukáže až delší praxe.

Výstavu doprovází dvojjazyčná publikace shrnující dosavadní tvorbu obou autorů na pomezí malby, sochy a světelných objektů, doplněná o rozhovor kurátora Jana Kudrny s oběma autory.

Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hlavního města Prahy, Canadian Medical, ALEF, Seadon, Art District 7, Radio 1 a Wine4You.

Video