Jakub Hubálek
Jakub Hubálek patří mezi výrazné malířské solitéry nejmladší umělecké generace. Na českou výtvarnou scénu vstoupil v roce 2010, kdy diplomoval na pražské Akademii výtvarných umění v Ateliéru kresby. Vztah k tomuto médiu je také zásadní pro jeho autorské pojetí obrazu, a právě na tomto vztahu jsou založena všechna podstatná specifika, která činí jeho malířský výraz výjimečným a rozpoznatelným. Orientaci na černobílou tonalitu, k níž se propracoval prostřednictvím zelených monochromů, vyvažuje autor v rámci obrazové konstituce smyslem pro kontrast forem. Na jedné straně popisnost na hranici citované fotografické předlohy, na straně druhé impulzivní expresivní vstupy, které popisnost v její dokonalé iluzivnosti demontují. Napětí mezi oběma výrazovými póly (preciznost vs gesto) vytváří svět proměnlivé, rozporuplné atmosféry, za níž cítíme ambivalentní pohled introverta. Někde spíše kritický, jinde střízlivý, často však podvratně subverzivní či podmanivě melancholický.
Zatímco v raných pracích převládá stylizovaná popisnost vložená do figur i rámce bez přímé vazby na fotografii (Situace, 2010), v pozdějších černobílých obrazech je figura, přiznaně spjatá s fotografickou předlohou, vyjímána ze svého prostředí a podrobována malířské reinterpretaci (např. sportovní motivy). Rané práce jsou výrazově sjednocené. Jejich existenciální nálada je kontrolována uvolněnou groteskní imaginací a smyslem pro absurditu. Už volba zelených tonalit obsahuje určitou ironickou potměšilost, která figurálně rozvíjenou naraci cíleně staví do umělého osvětlení. Jsou to jakési paralelní, snové světy, v nichž je pro míru jejich stylizace (včetně barevné režie) možné spojit skutečná předmětná východiska s podprahovými deformacemi. Evokace snového principu či halucinace je tu důsledně propracována do iluzivní věrohodnosti a smyslové mystifikace.
V posledních obrazech a především kresbách uvolňuje Hubálek výrazové prostředky ve prospěch kresebného automatismu a nechává promlouvat své vlastní podvědomí. Je si vědom jeho významu jako očitého svědka událostí, bez nějž je minulost vždy kulhající a neúplná. A také tak trochu černobílá.
K výstavě vychází publikace v grafickém provedení Studia Dipozitiv, která obsahuje retrospektivní výběr z děl Jakuba Hubálka spolu s doprovodným textem kurátora Petra Vaňouse a rozhovorem Tomáše Poláčka s umělcem.
