Patrik Adamec

Bio

Aktuálními tématy sochařské tvorby Patrika Adamce (* 1994) jsou figura a její tělesnost v zajetí své práce a protiklad lability a stability. V poslední době si pro prezentaci svých pocitů vybral dva zajímavé a naprosto rozdílné materiály – litinu a silikon. Litinové torzo ležící uprostřed molitanové matrace na kovové posteli rozhodně nevyvolává pocit klidného spánku a odpočinku. Tíha litiny způsobuje, že se torzo čím dál více noří do měkkého molitanu jako do nějaké krajiny, která se ho chystá pohltit a z níž kvůli vlastní váze již nemůže uniknout. Právě otisk, stopa, kterou torzo v molitanu zanechá, je důležitou součástí autorova konceptu. Litina je materiál suverénní, kompaktní, působí jistě, ale poněkud deformovaná tvář torza nasvědčuje, že se za onou sebevědomou slupkou odehrává něco jiného. Adamec vidí v litině překrásný, elegantní, ale zároveň studený materiál, který právě díky této vlastnosti přispívá k věrnému zachycení psychologických stavů člověka. Také silikon může mnohdy působit jako pevná schránka, má ovšem silné vlastnosti deformace a jisté lability. I když bude silikonové torzo pevně ukotvené v umělcových pracovních botách, začne se bortit, ohýbat, bojovat se svým současným postavením. Jeho psychická stabilita je narušena, svému vězení v podobě pracovních bot tento krkolomný mrzák neuteče. Dřevěnýma nohama navíc odkazuje k pracovnímu stolu, pro umělce velmi intimnímu prostoru, který má velkou moc odkrýt okolí, co se v daném člověku odehrává. Dílo Patrika Adamce je záměrně plné protikladů a kontrastů. Kde bychom čekali odlehčení, přijde váha, proti očekávané subtilitě předimenzování struktury materiálu. V neustálém proměňování vlastní identity hledá umělec svobodu a ztotožnění.