Společná výstava – RE_FORM

Sonda do současného českého sochařství

Šestnáct sochařek a sochařů se setkává na jedné výstavě, rozdělené do dvou míst – venkovní část je umístěna do jedné ze dvou hlavních tříd areálu Pražské tržnice a druhá, vnitřní, v Hale 14 Trafo Gallery. Výběr autorů a jejich děl vypovídá o momentálním stavu českého sochařství, jeho některých podobách a osobních pozicích v rámci prostorového vyjadřování. Podnětem ke vzniku výstavy byla nejen snaha upozornit na výjimečně silnou vlnu mladých sochařů a jejich práci, která je stále zřetelnější, ale stejně tak naznačit vzájemný kontext a mezigenerační souvislosti. A pak ještě jedna věc – pokusit se alespoň trochu přenastavit zoom na české výtvarné scéně, kdy se pozornost dlouhodobě soustředí téměř výhradně na malbu, případně intermediální projekty.

„Výstava představuje individuální autorské postupy, inspirace, tvarosloví, materiálovou podstatu či tématiku, nicméně i tak je ale možné najít určité momenty, které lze jednoznačně vnímat jako dominantní nebo dokonce téměř jako univerzální princip,“ říká Radek Wohlmuth, kurátor výstavy.

Jedním z nich je figura, lidská postava, která často zůstává mnohem víc než v jiných oblastech výtvarného umění primární a určující optikou, jazykem i měřítkem hodnot. Sama figurace reprezentuje svět zřetelně vztažený k člověku. Skrze člověka tak sochařství své teritorium rozšiřuje nejen o svět vnější, ale také vnitřní – emoce, psychologické stavy, sociální otázky nebo problematiku identity. Tělo mnohem víc funguje jako otevřený symbol – jako platforma pomocí níž lze definovat objektivní skutečnost.

Dalším pravidelně se opakujícím faktorem je předmětnost a spolu s ní principy fragmentace a skladebnosti, které se do způsobů sochařského vyjádření promítají. Jestliže figurace v sobě už z podstaty zahrnuje prvek určité nedefinitivní živosti, na okamžik zachyceného okamžiku a s ním i očekávané proměny, předmětné tvarosloví často pracuje naopak se stabilitou a hmotnou věcností ve smyslu zprostředkovaného svědectví, případně materiálové metafory, zbavené rukodělné modelace v tradičním slova smyslu přidávání hmoty.

 K výstavě vyšla publikace v grafickém provedení Ondřeje Šorma, která obsahuje stručný výběr z děl všech vystavených autorů spolu s doprovodným textem kurátora Radka Wohlmutha.

„Dva měsíce jsme byli zamčení doma, proto všichni potřebujeme duševní očistu a vzpruhu, vidět inspiraci, vidět krásu. Ostatně pohled na krásné výtvarné umění má mimo jiné i terapeutický účinek. A v neposlední řadě chceme, aby soukromé galerie přežily,“ konstatuje Jan Blaško ze společnosti Canadian Medical, díky které je výstava přístupná všem návštěvníkům zdarma.