Společná výstava – Gloomy Sunday (Hungarian Madness)

Výstava Gloomy Sunday je dalším pokusem vymezit pojem dekadence ve výtvarném umění období počátku 21. století, a to nejen teoreticky, ale především předvedením obsahu tohoto pojmu výtvarnými díly. Snaží se ukázat, že dekadentní projev není vlastní tvorbě pouze několika jedinců a že ho nelze zúžit na opominutelný motivický či formální příznak, ale že dekadenci lze považovat za umělecký proud prostupující celé období dějin od konce 18. století do současnosti. Hybný element v tomto názorovém utváření však nemohl představovat pouze problém formy, stejně významná byla také otázka obsahu a smyslu uměleckého díla. I tady se rozvíjí spektrum názorů až do extrémních poloh – a jednou byla právě dekadence. Dekadentní postoj tak vyjadřuje jakýsi voyeurský vztah k okolnímu světu, vztah pozorovatele, jenž odmítá aktivně vstoupit do děje, o to pozorněji však děj pozoruje a analyzuje, tedy poznává. Dekadence tak neznamená jen umělecký koncept, ale je i jasně vyprofilovaným pohledem na moderní civilizaci. Pohledem značně kritickým a odmítavým. V moderním světě jsou tak myšlenky nahrazovány slogany a hesly, umění pak banálními barvotisky a pouťovými odrhovačkami.

Na výstavě se v jednom prostoru setkává tvorba pěti umělců. Jejich výběr a uspořádání sleduje jakýsi imaginární příběh dekadentního tvůrce, sdělovaný díly vyjadřujícími vztah k sobě, k druhému, k nehmotnému světu a smrti. Tyto tematické okruhy na sebe navazují a ve stylizované identifikaci se smrtí se v kruhu propojují. Dekadentně stylizované dílo je výrazem vypjatého individualismu; splývá se životem, který ovládá pocit nepatřičnosti a vykořeněnosti. Umělec tedy hledá jiné, umělé světy, možné úniky z her současného světa. Uzavřít se do sebe, vytvořit vlastní svět umožňuje širší a celistvější pohled nejen na současnost, ale i na minulost. Odpor k společenskému průměru umělec manifestuje převlekem, kombinací extravagantních a luxusních prvků, a často androgynní stylizací. Sebeironický posměch a škleb a ostentativní přijetí opovržení okolí byly dalšími možnostmi distance od všední reality. Prolínání autorského subjektu s jeho výtvorem je jednou z úhelných charakteristik dekadence; identifikací s tématem umělec vtiskuje rysy své osobnosti i dílům, která k ní zdánlivě přímo neodkazují.

Výstava Gloomy Sunday: Hungarian Madness představí tvorbu současných maďarských umělců střední a mladší generace. Vybrané autory spojuje společný zájem o témata, která se zabývají odvrácenou stranou současného světa. Ve svých obrazech, kresbách, grafikách, plastikách či instalacích ukazují často náměty, které sice rezonují současnou civilizací, ale přesto stojí jakoby na okraji. Otázky smrti, sexuality či identity prezentují v často vyhrocených situací, často však také navazují na umělce z historie, na expresivní malby Matthiase Grünewalda či na halucinatorní vize Hieronyma Bosche, stejně jako na tvorbu symbolistů a dekadentů z přelomu 19. a 20. století.

Řada z uvedených autorů se již výrazněji prosadila i v mezinárodním kontextu, jejich práce se objevily na významných mezinárodních přehlídkách. V českém prostředí se až na výjimky (Géza Szöllősi nebo Csaba Kis Róka) jedná o málo známé autory a věříme, že prezentace jejich tvorby může výrazným způsobem ovlivnit a inspirovat i českou uměleckou scénu. Výstava Gloomy Sunday: Hungarian Madness představuje reprezentativní průřez jejich dílem.

V průběhu vernisáže byla pokřtěna stejnojmenná dvojjazyčná publikace s texty A. S. Berbera, Mária Z. Nemeseho, Léo-Karla d´Orfera a jednotlivých umělců.