Fragmenty dne, světla noci

Výstava sochařky Dany Bartoníčkové (1988) a malíře Jakuba Tytykala (1984) odkazuje na vitální rozpolcenost, smysl pro absurditu a hravou skepsi, kterou v sobě nese umělecká generace narozená v československých osmdesátých letech. Konzumně rozbujelá společnost svobodných devadesátek se v druhém desetiletí nového letopočtu ocitá v rozhraní složité udržitelnosti a kolapsu. Na horizontu vývoje se množí úzkostné otazníky spojené s kolektivním i individuálním osudem člověka, jehož vědomí a poznání naráží na nové hranice zkušenosti s masovými projevy sebeodcizení. Uprostřed hodnotové tříště se vyjevují mementa z minulosti a společenská dynamika ztrácí na lesku. Vztah člověka k časoprostoru se komplikuje a problematizuje.

Do tohoto rámce vstupují betonové sochy a sochařské konstelace Dany Bartoníčkové pracující s redukcí lidského těla na antropologický znak a vztahový moment. Radost a vitalita je tu postavena hned vedle sebe-ironie a skepse. Dialekticky se protáčí v ritualizovaných formách a inscenovaných slavnostech překračujících dusivou stereotypní všednost. Hmota ožívá veselostí i smutkem, raduje se i trpí, stejně jako člověk. Obrazy Jakuba Tytykala zase vysílají signály z imaginární nadčasové sféry, v níž se budoucnost rovná minulosti. Člověk je tu jako absurdní hříčka přítomen pouze prostřednictvím hmotných nebo astrálních odkazů, fragmentů, otisků a stop. Obrazy jsou jakýmsi snově konstruovaným absurdně vyznívajícím meta-vyprávěním o polozapomenutých obyvatelích Země, na něž shlíží svým klidným metaforickým okem nekonečně se rozpínající Vesmír. Fyzická přítomnost stejně jako smrt jsou tu relativizovány. V tomto inscenovaném řádu platnosti nehrají žádnou podstatnější roli.

Název výstavy odkazuje na zásadní kontext dne a noci pro pohyb lidské imaginace. Člověk stimulovaný nesourodými fragmenty dne v noci sní. Snová logika mění pravidla hry. Někdy osvobozuje z banality, jindy uvězňuje v nečekaným situacích. Ačkoliv v noci spíme, protože je tma, náš sen nám paradoxně mnohé osvětluje.

Dana Bartoníčková (1988 v Pardubicích) absolvovala v l. 2009-2015 Fakultu umění a designu Ladislava Sutnara při Západočeské universitě v Plzni (ateliér Mileny Dopitové) a v l. 2013-2018 Akademii výtvarných umění v Praze (ateliéry Lukáše Rittsteina, Jiřího Příhody, Dušana Záhoranského a Pavly Scerankové). V roce 2017 studijně pobývala na The Cooper Union v NYC a v r. 2023 se zúčastnila umělecké rezidence Magnus Art and J&T Residency v Karlových Varech. Naposledy jsme se s její tvorbou mohli setkat na výstavě Tři dimenze lásky. Studovali sochařství u Lukáše Rittsteina v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem (2025-2026) a v pražské Galerii Portheimka (2026).

Jakub Tytykalo (1984 v Myjavě, dnes Slovenská republika) absolvoval v l. 2008-2014 Akademii výtvarných umění v Praze (ateliéry Jiřího Lindovského, Jiřího Petrboka a Jaroslava Róny). V r. 2013 studijně pobýval na španělské Universidad Complutense de Madrid. V r. 2017 obdržel cenu Art Prague Young Award. V r. 2024 vydala autorovi první bilanční katalog The Chemistry Gallery ve spolupráci s Nadací BADOKH. S díly autora jsem se v prostorách Trafo Gallery mohli setkat už v roce 2018 na společné výstavě s Andreou Lédlovou nazvanou Metafyzické večerníčky. K ní byla vydána také stejnojmenná publikace.