Luboš Plný

Bio

Tvorba Luboše Plného (1961) vzniká na pomezí systematického pozorování, osobního archivu a existenciální výpovědi. Patří k autorům, jejichž práce nelze jednoduše zařadit – bývá spojována s art brut, zároveň však překračuje hranice tohoto označení směrem ke konceptuálnímu umění, performanci i vizuálnímu výzkumu.

Plný vstoupil do českého uměleckého prostředí jako samouk, který si mimo tradiční institucionální struktury vybudoval vlastní, okamžitě rozpoznatelný jazyk. Jeho kresby, malby, anatomické studie, textové záznamy a rozsáhlé autorské systémy vycházejí z dlouhodobého zájmu o lidské tělo – nikoli však pouze jako biologický organismus, ale jako prostor paměti, zkušenosti a identity.

Právě tělo se v jeho práci stává základním médiem. Opakované autoportréty, detailní anatomické řezy či precizní mapování fyziologických procesů vytvářejí svébytný vizuální archiv, v němž se medicínská přesnost setkává s osobní zkušeností. Malba s kresbou zde nefungují jen jako prostředek zobrazování, ale jako nástroj analýzy, evidence i sebezkoumání.

Charakteristická je pro jeho tvorbu posedlost detailem a systematičnost, která připomíná vědeckou metodu. Současně však zůstává přítomná silná emocionální vrstva – otázky bolesti, času, stárnutí nebo fyzické přítomnosti člověka. Plného práce tak oscilují mezi chladnou přesností a mnohovrstevnatou intimní výpovědí.

Významným momentem jeho mezinárodní dráhy byla účast na hlavní výstavě Benátské bienále 2017, kde se stal jediným českým umělcem zařazeným do centrální kurátorské expozice. Tato účast potvrdila význam autora, jehož tvorba dlouhodobě rezonuje daleko za hranicemi domácí scény.

Dílo Luboše Plného dnes představuje jednu z nejautentičtějších poloh současného umění – tvorbu, která nevychází z pozorování světa z odstupu, ale z intenzivního a nepřetržitého prožívání vlastní existence.

Práce Plného jsou zastoupeny v mnoha zahraničních institucionálních a soukromých sbírkách.