29. 7. 2014 - 17. 8. 2014

Vystavující:

Kurátor:

úvodní slovo: Karel Matouš Zavadil

vernisáž výstavy v úterý 29. 7. 2014 od 18:00
otevřeno úterý až neděle od 15:00 do 19:00
do 17. 8. 2014
facebook.com/events/666869786725289
plus.google.com/events/cpl9amhlg7j0ks6og146tf8e29s

Surový, industriální prostor Trafo Gallery explicitně odkazuje k umění vzniklému v kontextu graffity scény, kde je tvorba založená na spontánním přístupu ve smyslu zanechávání stop a otisků ve struktuře veřejného prostoru, který se tak stává určitým místem vymezení mezi já – autor versus oni či lépe řečeno autor versus systém. O to je překvapující, že umělci z tohoto okruhu vybudovali galerii s otevřeným výstavním programem. Můžou zde být prezentovány nejrůznější autorské realizace.

Aktuální výstava Písně kosmické několika spřízněných umělců střední generace demonstruje právě tohoto ducha „jinakosti“, kdy v žádném případě nejde o zástupce grafity scény vycházejících ze subkulturního mixu. Pro tvorbu těchto autorů je zásadní práce s prostorem ve smyslu minimalismu, do kterého se promítají matematické i geometrické veličiny a také struktura použitého materiálu. V kontextu současného umění nejde o žádnou „show“, ani o suchopárnou „školometskou“ nudu, ale o prezentaci širšího meditativního konceptu výstavy, v níž si divák bude moci nacházet paralely se současným světem. Je možné se zastavit a pokusit se o kontemplaci, pokud tohoto stavu lze ještě docílit.

Dochází tak k zajímavému kontrastu a pnutí, kdy se v „hlučném“, extrovertním prostředí pražské Trafačky lze setkat s „tichou“, introvertní výstavní koncepcí vybízející k introspekci. Použijeme-li s určitou nadsázkou hudební paralelu, tak jakoby se uprostřed punkového koncertu náhle zpřítomnilo vše pohlcující Cageovské ticho.

Vizuální slovník všech zmíněných autorů je příbuzný až podobný, a to nejen tématicky, ale i způsobem zpracování. Asi hlavním společným motivem je meditativnost jejich tvorby. Na jednotlivých dílech jsou jasně patrná témata struktury, vesmíru, vnitřního a vnějšího vědomí, krystalu, která ovšem nemusíme vnímat nijak dogmaticky, ale jako určitý vizuální impuls směřující k širšímu kontextu, kde si divák klade otázky po smyslu či zákonech světa. Proto není překvapením, že autorský rukopis jednotlivých umělců se v instalaci expozice doplňuje. Skladba a rytmus výstavní expozice tak vytváří zajímavý vizuální dialog. Objekt Tomáše Polcara Kyklos, který je realizován z hrubé betonové hmoty a vytváří tak základní geometrický tvar kruhu, koresponduje s variantou „uhelné“ instalace Dagmar Šubrtové, kde autorka mimo jiné používá odkazy na proměnu hmoty ve smyslu krystalizace. Lada Semecká se oproti tomu soustředí na realizaci minimalistických objektů z taveného čediče jejichž hrubý a matný povrch odkazuje k hmotně nehmotnému materiálu přítomnému ve sluneční soustavě. Instalace Kvintesence od Markéty Váradiové spočívá v autorské variaci na Platónská tělesa vytvořená ze zrcadlových ploch, kde hrají důležitou roli optické klamy a iluze. Tyto prostorové intervence jsou doplněny o vlastní grafickou interpretaci Apokalypsy od Ilony Staňkové formou grafických piktogramů na zdech galerie.

Tvar výstavy ve svém vizuálním purismu nabízí lákavou paralelu nikoliv s dnes populárními postkonceptuálními přístupy nýbrž přímo s řeckou předsokratovskou filosofií. Už Pythágoras si uvědomil, že základním systémem světa, první abstrakcí jsou číselné poměry, čísla, jejichž vztahy lze vysledovat ve všech představitelných i nepředstavitelných realitách. Zdánlivý rozdíl mezi odtažitým, racionálním vnímáním skutečnosti a intuicí Pythágoras propojuje ve svém učení do jednotného systému.
Umělci z Trafo Gallery nám v Písních kosmických předkládají vizuální esej na obdobné téma.

Karel Matouš Zavadil