18. 11. 2014 - 2. 12. 2014

Vystavující:

Kurátor:

Monumentální gestická malba má svoji Skyllu a Charybdu: strnutí u samotného gesta a bezobsažnosti. Eliška Jakubíčková těmi úskalími proplouvá jako Argó. Snad ani to pírko na hladině nezůstává. Spojuje energickou jistotu malířského gesta s momenty hledání a formulace. Hledá z hloubi, po chvíli nabírá jasný směr, a hledání stává se rozhodným. Svá témata nazírá zblízka, poté se oddaluje a nachází potřebný odstup. Propojení s vlastním středem, koncentrovanost a prožitek sledovaného jevu neslouží primárně její osobní sebereflexi.
Ohromná plátna, jejichž suverénní monumentální kaligrafie by vizuálně vystačila sama o sobě, jsou nositeli ještě dalšího rozměru. Tím je význam, sdělení. Eliščino nejnovější téma je staré: Zjevení sv. Jana. Po knize Zjevení sáhla po té, co stojíc před Trafačkou, uvědomila si přítomnost zjevení jiného: Viděla jsem praještěra na střeše Harfy.

(Pozn. Harfa, tzv. „galerie“, je ve skutečnosti jeden z novodobých rájů, nákupní centrum bezprostředně vedle Galerie Trafačka)

A ve vidění jsem spatřil koně a na nich jezdce: pancíře měli ohnivé, rudě zářící a žhnoucí sírou; hlavy koňů byly jako hlavy lvů a z jejich tlam šel oheň, dým a síra. Touto trojí pohromou – ohněm, dýmem a sírou ze svých tlam – usmrtili třetinu lidí. A přesto se ostatní lidé, kteří v těch pohromách nezahynuli, neodvrátili od výtvorů svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene i dřeva, které jsou slepé, hluché a nemohou se pohybovat. Zj 9, 17-20

Jan sděluje, co viděl. Eliška to nemaluje v očekávání konce ani budoucnosti. Ty se stále dějí. S odvahou maluje tolikrát vykládané téma, tady a teď.

Lucie Šiklová

Eliška Jakubíčková absolvovala AVU v Praze (J. Načeradský, Z. Beran)v roce 1993. Vystavuje od r. 1991. V r. 2003 byla vybrána mezi zástupce aktuální expresivní tendence v malbě na výstavě Perfect Tense – Malba dnes v Jízdárně Pražského hradu. Její tvorba je zastoupena ve Sbírce moderního a současného umění Národní galerie v Praze.