Richard Štipl

Bio

Richard Štipl (*1968)

Je to stále ta stejná filosofie. Kdo jsme, odkud přicházíme, kam směřujeme…

Podobně, jako se v sochařském díle Richarda Štipla nezapře studium malby, tak je zcela patrná jeho fascinace umělecko-historickou minulostí. Platí to pro náměty, které čerpá především od umělců pozdní gotiky, ale možná ještě více se tato vášeň odráží v zájmu o historické umělecké techniky a zkoumání jejich možného využití v dnešní době. Náročné postupy těchto dávno zapomenutých technik následně využívá pro tvorbu svých postav, hlav a reliéfů. Inspiraci nacházel Štipl také v detailních anatomických voskových modelech vyráběných dříve pro špitály a dnes vystavovaných jako artefakty v řadě světových muzeí. Od práce se včelím voskem později přešel k lipovému dřevu, s nímž se mu na staré gotické mistry nejlépe navazuje. Ať už je ale výsledek dřevěný nebo kovový, prvotním materiálem tvůrčího procesu zůstává hlína. Nadále v autorově tvorbě přetrvává také malba, například ve formě přípravných kreseb pro reliéfy. Další variantou malby je tetování na těle postav, jakási podprahová komunikace či otočená kůže naruby, která odkrývá duševní výraz figury, ale i nenápadné odkazy na současné dění ve společnosti.

Jedním z již dávno nepoužívaných uměleckých postupů, které Richarda Štipla zaujaly v poslední době, je technika z doby Zlatého věku španělského baroka, kdy se objevily vůbec první hyperrealisticky ztvárněné sochy. Postup této tvorby byl pro umělce velmi složitě dohledatelný, nicméně dnes již technikou španělské vrstvené polychromie, kdy na dřevěný podklad klade několik vrstev olejomalby a klihokřídy průběžně leštěné vodou, vytvořil několik děl včetně instalace devíti hlav s názvem Breathe you fucker II. Toto dílo je další formou autorova neustálého přetváření sebe sama nerozlučně propojující naturalisticky zvýrazněnou tělesnost a hlavu jako mapu nepřeberného množství emocí.