Silvia Krivošíková: Die Kraft

Svět, který je prožíván jako drsná aréna k obhájení vlastní existence, dostává na obrazech Silvie Krivošíkové auru pohádkově či baladicky laděných příběhů, v nichž se lidské odhodlání a vitalita poměřují s životními překážkami různého druhu a závažnosti. Od běžných každodenních útrap po osudové životní zlomy, které mohou člověka na čas i zcela vykolejit. Právě z napětí mezi skutečnou realitou a jejím svobodným malířským uchopením, které nemá daleko k zobecňující básnické obraznosti, prýští ona magická atmosféra posvátnosti, jež se nad vším vznáší a vším prostupuje jako duch toho, co je a má být dobré. Vazba na předmětnost je tu symbolicky podmíněna vnitřní intencí člověka, který přirozeně směřuje za svým cílem. U Silvie je to naplňované ženství a mateřství, které tvoří základní tematický půdorys celého malířského díla.

Zvěčnělé priority symbolizované v díle Silvie Krivošíkové jsou zde vyjevovány volbou vztahů mezi předměty, figurami a prostorem, jejichž obrysy referují o všeobecně známém světě, zatímco jejich významová jádra jsou posunuta do oblasti ryze osobního, autentického prožívání. Základním motivem, který se tu často v různých podobách opakuje, je činka. Nástroj určený k posilování svalů převádí autorka do symbolické roviny „relikvie“. Ztotožňuje ho s reprezentací samotné síly. Obrazy prostupuje ironické zlehčení, jako obrana proti neustále dotírající a rozkladné melancholii. Činka zastupuje opakující se aktivitu, smysluplný stereotyp, kterým se tělo a mysl brání apatii a smutku. Může se ale stejně tak stát vězením nesnesitelného drilu, kterým je vykonávána prázdná, ne-smyslná aktivita, jež se ve své mechaničnosti již dávno minula s vytčeným cílem. Motiv stereotypu je dalším klíčovým momentem obrazového světa umělkyně. Je to obrana proti mechanismům, které prožívání dne a noci převádějí na redukci donekonečna se odvíjejících stejných úkonů, návyků, starostí a povinností. Proti této psychotické automatizaci a robotizaci jedince, motivované společenskou „starostí“, staví autorka vitalitu okamžiku, do něhož vstupuje jiná dimenze autentického prožitku, jež v sobě odhaluje emancipační potenciál.