0

Žádné produkty v košíku.

Písně Kosmické

Vystavují: Tomáš Polcar, Lada Semecká, Ilona Staňková, Dagmar Šubrtová, Markéta Váradiová
úvodní slovo: Karel Matouš Zavadil

vernisáž výstavy v úterý 29. 7. 2014 od 18:00
otevřeno úterý až neděle od 15:00 do 19:00
do 17. 8. 2014
facebook.com/events/666869786725289
plus.google.com/events/cpl9amhlg7j0ks6og146tf8e29s

„A víte také, co je pro mne „svět“? Mám vám jej ukázat ve svém zrcadle? Tento svět: ohromnost síly, bez začátku, bez konce, pevná, železná velikost síly, která se ani nezvětšuje, ani nezmenšuje, která se nespotřebovává, nýbrž jenom mění, jako celek nezměnitelně velké hospodářství bez výdajů a ztrát, ale také bez přírůstků, bez příjmů, ohraničená „ničím“, nic uplývajícího, nic promarněného, nic nekonečně rozsáhlého, nýbrž něco jako určitá síla vloženého do prostoru, ne do prostoru, který by byl někde „prázdný“, nýbrž jako síla všude, jako hra sil a vln zároveň jedno i mnohé, zároveň zde se kupící a tam se zmenšující, moře sil, které bouří a proudí v sobě, ve věčné změně, stále spěchající zpět, s ohromnými lety návratu, s přílivem a odlivem svých tvarů, z jednoduchých do nejrozmanitějších, z největšího klidu, strnulosti, chladu, do největšího varu, divokosti, protichůdnosti, a pak znovu z hojnosti k jednoduchosti, z hry rozporů zpět až k radosti z jednoty, souhlasíc s sebou v této rovnosti svých drah a let, žehnajíc se jakožto to, co se stále musí vracet, jako vznikání, jež nezná nasycenosti, omrzelosti, únavy – to je můj dionýský svět věčného tvoření sama sebe, věčného ničení sama sebe, tento tajemný svět dvojakých žádostí, to je mé „mimo dobro a zlo“, bez cíle, leč že by ležel ve štěstí kruhu, bez vůle, leč že by kruh měl k sobě sám dobrou vůli – chcete jméno pro tento svět? Rozluštění všech jeho hádanek? Světlo i pro vás, vy nejskrytější, nejsilnější, nejneohroženější, nejpůlnočnější? Tento svět je vůlí k moci – a pak už nic. A také vy sami jste vůlí k moci a pak už nic. (Friedrich Nietzsche)

Surový, industriální prostor Trafo Gallery explicitně odkazuje k umění vzniklému v kontextu   graffiti scény, kde je tvorba založená na spontánním přístupu ve smyslu zanechávání stop a otisků ve struktuře veřejného prostoru, který se tak stává určitým místem vymezení mezi já – autor versus oni či lépe řečeno autor versus systém. O to je překvapující, že umělci z tohoto okruhu vybudovali galerii s otevřeným výstavním programem. Můžou zde být prezentovány nejrůznější autorské realizace.

Aktuální výstava Písně kosmické několika spřízněných umělců střední generace demonstruje právě tohoto ducha „jinakosti“, kdy v žádném případě nejde o zástupce grafity scény vycházejících ze subkulturního mixu. Pro tvorbu těchto autorů je zásadní práce s prostorem ve smyslu minimalismu, do kterého se promítají matematické i geometrické veličiny a také struktura použitého materiálu. V kontextu současného umění nejde o žádnou „show“, ani o suchopárnou „školometskou“ nudu, ale o prezentaci širšího meditativního konceptu výstavy, v níž si divák bude moci nacházet paralely se současným světem. Je možné se zastavit a pokusit se o kontemplaci, pokud tohoto stavu lze ještě docílit.

Dochází tak k zajímavému kontrastu a pnutí, kdy se v „hlučném“, extrovertním prostředí pražské Trafačky lze setkat s „tichou“, introvertní výstavní koncepcí vybízející k introspekci. Použijeme-li s určitou nadsázkou hudební paralelu, tak jakoby se uprostřed punkového koncertu náhle zpřítomnilo vše pohlcující Cageovské ticho.

Vizuální slovník všech zmíněných autorů je příbuzný až podobný, a to nejen tématicky, ale i způsobem zpracování. Asi hlavním společným motivem je meditativnost jejich tvorby. Na jednotlivých dílech jsou jasně patrná témata struktury, vesmíru, vnitřního a vnějšího vědomí, krystalu, která ovšem nemusíme vnímat nijak dogmaticky, ale jako určitý vizuální impuls směřující k širšímu kontextu, kde si divák klade otázky po smyslu či zákonech světa. Proto není překvapením, že autorský rukopis jednotlivých umělců se v instalaci expozice doplňuje. Skladba a rytmus výstavní expozice tak vytváří zajímavý vizuální dialog. Objekt Tomáše Polcara Kyklos, který je realizován z hrubé betonové hmoty a vytváří tak základní geometrický tvar kruhu, koresponduje s variantou „uhelné“ instalace Dagmar Šubrtové, kde autorka mimo jiné používá odkazy na proměnu hmoty ve smyslu krystalizace. Lada Semecká se oproti tomu soustředí na realizaci minimalistických objektů z taveného čediče jejichž hrubý a matný povrch odkazuje k hmotně nehmotnému materiálu přítomnému ve sluneční soustavě. Instalace Kvintesence od Markéty Váradiové spočívá v autorské variaci na Platónská tělesa vytvořená ze zrcadlových ploch, kde hrají důležitou roli optické klamy a iluze. Tyto prostorové intervence jsou doplněny o vlastní grafickou interpretaci Apokalypsy od Ilony Staňkové formou grafických piktogramů na zdech galerie.

Tvar výstavy ve svém vizuálním purismu nabízí lákavou paralelu nikoliv s dnes populárními postkonceptuálními přístupy nýbrž přímo s řeckou předsokratovskou filosofií. Už Pythágoras si uvědomil, že základním systémem světa, první abstrakcí jsou číselné poměry, čísla, jejichž vztahy lze vysledovat ve všech představitelných i nepředstavitelných realitách. Zdánlivý rozdíl mezi odtažitým, racionálním vnímáním skutečnosti a intuicí Pythágoras propojuje ve svém učení do jednotného systému.

Umělci z Trafo Gallery nám v Písních kosmických předkládají vizuální esej na obdobné téma.

Karel Matouš Zavadil

Tomas_Polcar

Lada_Semecka

Dagmar_Subrtova

140729_PisneKosmicke