Mark Ther: Zeichnungen, 1928-

Album Zeichnungen / Kresby. 1928 -, které vyšlo u příležitosti stejnojmenné výstavy v pražské Trafo Gallery, završuje několikaletý zájem Marka Thera o kresbu. Jakkoli byly tyto práce již několikrát vystaveny, stále se jedná o poměrně málo známou část autorova díla. Mark Ther se již v polovině minulého desetiletí profiloval jako klíčový představitel nastupující generace umělců. Jeho tehdejší tvorba byla téměř výhradně spojena s videem a filmem. Ther ve svých „videofilmech“ vždy propojoval sofistikované zobrazení se silným příběhem, jehož téma specifickým zobrazením umocňoval, dával mu jak emocionálně, tak intelektuálně silné zázemí. Přestože Thera nezajímaly „videoartové efekty“, byly a jsou jeho filmy výsostně výtvarné. Postupně si vytvořil specifický obrazový svět, jenž se díky dlouhým střihům neodbytně dostává do divákova podvědomí. Jakoby nekonečné scény však mají silnou obrazovou dynamiku, která je postupně silnější a na diváka začíná svou neúprosností útočit.
Důležitou roli má v Therových filmech prostředí, exteriéry i interiéry jsou vlastně určitým strůjcem příběhů a jejich pozorovatelem. Prostředí je autorem promyšlené do nejmenších detailů, nábytek, látky, světla, koberce a všechny další předměty umocňují základní ideu sdělení. Je to jakýsi voyeurismus, který dívání spojuje s pochopením a libostí. Precizně komponované interiéry, stejně jako sugestivní krajina jsou v Therově filmovém vidění velmi výrazné. Přírodní scenerie hrají srovnatelné role s živými herci. Jednotlivé záběry, někdy trvající i několik minut, nutí diváka překonávat prvotní pocity nudy z opakování a začít vnímat statickou krajinu jako něco, co prochází neustálou obměnou v závislosti na intenzitě divákova vnímání. Intenzita zobrazení vychází i z pečlivé přípravy, z detailního rozkreslení jednotlivých scén, z filmového storyboardu. Ther střídá panoramatické záběry s blízkými horizonty, pohledy do nitra lesa s detaily stromů, kořenů, květin a mechů. Mezi vrcholné příklady Therovy práce s personifikací krajiny jako všudypřítomného démona, jenž ovlivňuje a určuje naše vnímání, patří například videofilmy Was für Material (2007) nebo Pflaumen (2011). Podobným způsobem začal Ther promýšlet i instalace svých výstav.
Ther se ve svých kresbách umělecky prolíná do osobnosti Franze Schmelze do té míry, že některé práce jsou signovány oběma autory. Schmelz byl Therovým vzdáleným příbuzným. Tato část rodiny žila na Broumovsku, tedy v místě, které prošlo v posledním století několika výraznými vzestupy a pády. Kdysi obydlené a vzkvétající oblasti se dnes potýkají s palčivými existenčními i existenciálními otázkami. Sudety jsou obecně jakousi nešťastnou krajinou dávno zašlé slávy, která jen v náznacích připomene svou radostnější minulost. Schmelzovy kresby krajin, které Ther nalezl v rodinném archivu, jej přivedly k myšlence Schmelzovy neumělé skicy překreslit nově. Ther kresby viděl jinak, nehodnotil jejich možné technické vady či formální nedostatky, ale vnímal je jako otisk určité emoce, která může, při náležité citlivosti, vyvolat velmi autentickou zkušenost. Jeho nové kresby jsou fragmentárními a křehkými záznamy vnitřních krajin, které existují jen ve svých hrubých obrysech, ve vzpomínkách, které si dokážou vybavit jen některé motivy. To z konkrétních míst vytváří obecnější symboly, které se svým hledáním ztraceného času aktualizují a stávají se tak proměnlivými alegoriemi relativizujícími napětí mezi minulostí a přítomností.
První kresby krajin vznikly již v roce 2011, jedna z prvních, provedená technikou sítotisku, se pak objevila v grafickém albu Hommage à Wittlich, které vyšlo v květnu 2012. V následujících letech se Ther věnoval kreslení soustavněji. V různých formátech se Ther postupně věnoval celé řadě krajinných motivů, které ale měnil, kombinoval a doplňoval. Zásadním vstupem do kreseb je motiv včely, která je nakreslena velmi schematicky, formou připomene spíše animované filmy pro děti a od zbytku kresby se tak výrazně odlišuje. Tento kontrast je velice důležitý pro hlubší náhled na Therovy práce. Vážnost tématu, které je plné historických odkazů, vin i křivd, nepochopení i fanatizmu, je jakoby popřena a znevážena banální včelkou, kdy je ještě vše potrženo jednoduchým fázováním letu. Symbolika včely však neodkazuje pouze k tvorbě pro děti, ale je naopak jedním z globálních symbolů, který se objevuje v nejrůznějších kulturách a náboženstvích. Možných významů je celé spektrum, v řadě z nich se různé kultury či společenství shodují, včely symbolizují lásku, oddanost, pracovitost, ale i fatální a neodvratnou smrt, ke které jsou od narození předurčeny. Ve společenství včel nalézá člověk i řadu paralel s vlastní společností, s její strukturou a řádem. Therovy včely nežijí v úlech, osamoceně prolétají krajinou, ztratily se nejen v prostoru, ale i v čase. Působí nepatřičně, stejně jako dávají konečně smysl celé kresbě.
Dvojice Ther – Schmelz se poprvé svými kresbami představila na výstavě Mark Ther ft. Franz Schmelz v pražské Nau Gallery, která se konala na přelomu února a března roku 2015. Od té doby se kresby a sítotisky (každý je ještě následně dokreslován) objevily na několika výstavách. Ther stále více také promýšlel instalaci kreseb i jejich možné spojení s filmovou projekcí. Postupně se zrodila idea jakéhosi salónu, interiéru, který je komponován tak, aby umocnil dojem z vystavených děl. Ther vědomě vychází z interiérové estetiky 20. a 30. let minulého století, v některých detailech nachází konkrétní inspiraci v náhodně nalezených dobových fotografiích, stejně jako v tvorbě Adolfa Loose či dalších známých architektů a designerů.
Tento přístup se výrazněji projevil již v instalaci výstavy Zeichnungen (2016) ve vídeňském Českém centru. Zde se vedle kreseb objevily v instalaci i další objekty, křesla, konferenční stolek, koberce či volně stojící prázdné sochařské sokly. Bohužel zde nemohl být realizován původní záměr celý prostor vymalovat kombinací karmínové a olivové barvy. Z této myšlenky se podařilo realizovat pouhé torzo, přesto vedlo Thera k dalším úvahám o práci se stěnou, na které je dílo instalováno.
Zatím nejdále Ther došel v instalaci výstavy Erwartung / Očekávání v Oblastní galerii v Liberci (2016). Zdi galerie byly pokryty černou látkou. Na rozdíl od předcházejících výstavních prostorů byla liberecká galerie svou velkorysostí vhodná pro autonomní spojení kresby a filmové projekce. Obě součásti byly sice v jednom prostoru, ale nijak se nerušily, zachovaly si svou intimitu. Výstava umožnila Therovi spojení kreseb s filmem, nikoli s pouhou formální smyčkou, která diváka mate, protože vstupuje vždy do děje, ale filmem, který byl promítán v přesně vymezených časech. To bylo pro některé návštěvníky překvapivé, zásadně se odlišující od běžné výstavní praxe.
Ther zde poprvé do celkové instalace včlenil i díla jiných autorů, práce dvou německých malířů, Rudolfa Karaseka a Waltera Leistikova, z nichž zejména ten druhý patří mezi přední krajináře své doby. Jejich výběr byl zdánlivě nahodilý a jednoduchý. Mark Ther požádal pracovníky liberecké galerie, aby ve svých depozitářích vyhledali krajiny německých malířů z doby první třetiny 20. století. Další podmínkou bylo, aby se jednalo o dosud nevystavené práce. Z více možností si pak vybral zmíněné malíře. Posledním objektem, který celek doplnil a dotvořil, byl turistický suvenýr, pravděpodobně z doby před první světovou válkou, který je, podobně jako Schmezlovy kresby, uchováván v rodinném majetku. Tento objekt nebyl pro výstavu vybrán primárně pro svou uměleckou hodnotu, ale je dalším elementem, který do celkové expozice přináší osobní, a tedy intimní rovinu.
Promyšlenou instalací Ther diváka vede určitým směrem, nenechává vše náhodě a momentálnímu pocitu. Přesto ale není doslovný a viditelně manipulativní, spíše trochu znejišťující, když rozehrává nejprve nejasnou hru s časem a specifickým kontextem. Prozatímním vyústěním jeho instalační strategie je pak právě současná výstava Zeichnungen / Kresby. 1928 -. Therův způsob uvažování o tom, jak vlastně chápat a následně koncipovat výstavu, co vlastně veřejná prezentace jeho díla znamená, jaké jsou její možnosti a limity, kam až se dá dojít, se na výstavě dostala na jeden z možných vrcholů.

Kurátor: Otto M. Urban
Grafický design: Robert V. Novák
Foto autora: Ivan Pinkava
Počet alb: 50
Počet stran: 23 reprodukcí kreseb a sítotisků, trojjazyčný text kurátora
Cena: 577 Kč