Paul Aloisi – Místo
Trafačka hostí první samostatnou výstavu (instalaci) v ČR Paula Aloisiho, kanadského umělce kombinujícího rozličné styly a techniky. Ve své práci vytváří nové výrazové prostředky ve veřejném prostoru, architektuře, za použití textu a propojuje je do vztahů.
Pravidelně se účastní mnoha mezinárodních přehlídek, festivalů, letos vyjel do Evropy na svoji “výstavní šňůru”, aby představil svoji aktuální díla, která vznikají převážně zcela nově podle dispozic výstavních prostorů.
Tentokrát jde o experiment s tvary, písmeny a architektonickými plány, které Paul v Trafačce připravoval více jak 14 dní.
Info & online portfolio: www.thesnowyowl.com
Paulovy práce v Evropě: www.paulaloisi.blogspot.com
Umělcova webová stránka: www.paulaloisi.com
Výstava je otevřena denně kromě pondělí mezi 13:00 a 19:00 hod.
PAUL ALOISI – Rozhovor
Ahoj Paule, můžeš se nám jako umělec prosím představit?
Jsem intermediální umělec, pracuji s mnoha médii. Nejdůležitější jsou moje nápady, které se snažím představovat a až potom řeším, z čeho budu dělat. Mám rád site specific (reagující na prostředí) objekty a často vytvářím svoje díla přímo tam, kde potom budou fungovat v prostoru. Jedním z mých hlavních cílů je zasáhnout veřejnost a postrčit ji, aby se stala aktviním prvkem v mém díle.
Ve své práci často používáš písmena. Jak sis k nim našel cestu, když jak víme nejsi graffiti writer?
Máš pravdu, nejsem typický writer – i když můj vstup do uměleckého světa byl v podstatě formou graffiti…. Kolem 14-15 jsem chodil ulicemi s barvami, které jsem dostal od staršího kámoše a zhruba do roka do dvou jsem v Torontu udělal přibližně 20 legálních i nelegálních pieců. Takže to byl můj začátek s písmem. Od mala mě fascinovaly struktury jako bloky domů, lego apod. Tuhle svoji vášeň jsem kultivoval při studiu architektury interiérů na OCAD, umělecké akademii v Torontu. Po čase jsem byl chopen spojit obě moje vášně – písmena a struktury – v mojí současné tvorbě využívám písmena jako čisté strukturální jednotky a vytvářím z nich architekturu. Reaguji tím na přehlcení veřejného prostoru budovami a jejich povrch reklamou.
Co od tvé výstavy v Trafačce můžeme čekat?
Pro tuto samostatnou výstavu vytvářím kolekci nových site specific děl. Galerie v Trafačce je velká a dovoluje mi myslet ve velkém! Budu si hrát s prostorem: světlo/tma, uvnitř/venku, povrch/struktura, pohyb/statičnost, historie/změna… Moje práce se budou bohatě proměňovat z jednoho do druhého, ale vzájemně spolu budou zároveň souviset. Ve více intimní části patra v galerii budu prezentovat série malých prací různých technik na papíře, na kterých jsem pracoval při cestování Evropou.
V Praze jsi už podruhé, jaké jsou tvé dojmy z ní a jaké jsou největší rozdíly mezi Prahou a Torontem?
Jsem tu podruhé, kdy se v Evropě prezentuji, tohle dobrodružství začalo loňské léto několika zkušenostmi, které vyústily v přehlídku v Itálii, České republice a v Německu. Nejvýznamější událostí prvního pobytu bylo pro mně setkávání s lidmi a trvající přátelství, které se z toho vyvinulo. Na Praze mám nejradši lidi. Tady to vypadá, že každý okamžik dne je umělecké dílo – ze spontánní situace vznikají performance, z obyčejných předmětů je naráz umění… Je to ta kreativní svoboda a schopnost otevřeného vyjádření, která mě se znovu dotáhla. V Torontu je na druhé straně velmi soutěživé prostředí, které pohání tvůrčí síla. Nicméně je v Kanadě společnost spíš konzervativní a postrádá silnou kulturní identitu – experimentální díla jsou hlavně poctou jiným umělcům, společnost spíše očekává, že jim umění někdo posvětí razítkem kvality a odtud pramení můj útěk z Toronta a cestování po Evropě.
